BLOG
Podnikám nebo už otročím?

V minulosti jsem měl příležitost zavádět informační systémy v Německu, Polsku a Maďarsku. Při řešení výzev spojených se zaváděním nových postupů jsem v Německu poznal jednoho člověka, který mi poskytl nový pohled na podnikání a život.

Při zavádění systému ho zaujal způsob mé práce. Vyprávěl jsem mu, jak jsem hrdý na to, že mám firmu, jak dělám, co mohu, a pracuji až 12 hodin denně. Bylo to v době, kdy jsem téměř 5 let neměl žádnou dovolenou a vůbec mi to nepřišlo divné nebo špatné. Naopak, považoval jsem to za správný způsob fungování podnikatele. Rodina byla zajištěná a věnoval jsem se jí, jak jen to bylo možné. Ale jak se věnovat sám sobě? To mě tehdy ještě nenapadlo.

Rozhovor pokračoval až do chvíle, kdy se mě tento člověk zeptal: „A k čemu tu firmu vlastně máš?“ Byl jsem zaskočen. Vždyť o tom teď tak dlouho mluvím. Mám firmu, abych mohl pracovat, abych měl peníze, abych...
On mi odpověděl: „Já mám firmu proto, abych do ní nemusel chodit.“ To pro mě byl naprostý šok. Úplně nový pohled na věc, na podnikání, na život a hlavně na sebe samého.

Začal jsem se ptát, jak dokázal zajistit prosperitu firmy, aniž by v ní byl 12 hodin denně. Díky jeho ochotě jsem se dozvěděl mnoho věcí, které mi trvalo dlouho pochopit nejen rozumem, ale i srdcem.

To hlavní, co jsem si z rozhovoru odnesl a čeho se držím celý život, je, že ten, kdo kmitá od nevidím do nevidím, má spoustu práce a neví, kam dřív skočit, je spíše otrok než podnikatel. Jde o to, mít život v rovnováze.
Nemáme své firmy proto, abychom se v nich udřeli, ale proto, aby nám a lidem kolem nás přinášely radost. Abychom do nich nemuseli chodit a přitom nám stále vydělávaly dostatek prostředků.